12) Přednáška: Soudobé trendy v oblasti veřejných financí

Soudobé trendy
– veřejné finance jsou souhrnným pojmem, který označuje finanční aspekty rozmanitých činností státu
– v průběhu 20. století se úloha státu a veřejné správy měnila
– je třeba rozlišovat autonomní rozvoj veřejné rozpočtové soustavy (tj. rozvoj uvnitř této soustavy) od rozvoje jejích vazeb na ostatní ekonomické subjekty

Příčiny změn ve veřejných financích ve 20. století
– přechod od úzce chápané úlohy státu, jakožto garanta dodržování zákonů a realizátora státní správy k širokému výkladu toho, co všechno by moderní stát měl zaručit a zabezpečovat v oblasti alokace, redistribuce a stabilizace
– diferenciace úlohy centrální, regionální a místní úrovně státu při výkonu jeho základních fiskálních funkcí a v prohloubení trendu k decentralizaci koncem 20. století
– rozšíření mezinárodní spolupráce a integrace v podmínkách globalizujícího se ekonomického vývoje

Změny ve veřejných výdajích
– vývoj jejich objemu a struktury
– analýza dynamiky veřejných výdajů
o růst veřejných financí v absolutním vyjádření
o růst podílu veřejných financí na HDP
o rychlejší růst veřejných výdajů oproti HDP (měřeno elasticitou veřejných výdajů ve vztahu HDP), a to v průběhu celého 20. století, minimálně do poloviny 80-tých let

Příčiny růstu objemu veřejných výdajů
– objektivní příčiny, související s větší angažovaností státu v období hospodářských a sociálních krizí a válek
– rozšíření spektra aktivit státu (resp. veřejné správy) mimo oblast výkonu základních správních činností

Strukturální analýza veřejných výdajů
– změny mezi obrannými (válečnými) a civilními výdaji
– změny mezi výdaji na nákup statků a služeb, a transfery (zejména sociálními)

Prohloubení krátkodobé a dlouhodobé fiskální nerovnováhy
– objektivní příčiny
– subjektivní příčiny
– setrvačnost dluhového problému
– obtížné řešení
– efekt domácí dluhové pasti

Ukazatele soudobých daňových systémů
– daňová kvóta: podíl vybraných daní na HDP, = daně/HDP
o EU 41,8%, USA 28%, ČR 44%
– vybírané daně
– struktura výnosů (struktura daňové kvóty) podle jednotlivých daní a daňového určení
– stanovení daňových základů důležitých daní
– daňové sazby

Ekonomické charakteristiky daňových systémů
– mikroekonomické důsledky daní: efektivnost, redistribuce, stimulační efekty
– makroekonomické dopady daní: vliv na zaměstnanost, ekonomický růst a inflaci

Velké daně
– DPH nebo jiná obratová daň
– osobní důchodová daň
o z příjmů fyzických osob
o globální daň zahrnující zdanění všech důchodů jednotlivců bez ohledu na jejich zdroj
o progresivní sazba daně ( destimulační efekt)
– daně spotřební z vybraných výrobků (alkohol, tabák a uhlovodíková paliva)
– příspěvky na sociální zabezpečení
o zatížení a zdražení práce (jedna z příčin nezaměstnanosti)

Vztah mezi veřejnými výdaji a příjmy
– prohloubení krátkodobé a dlouhodobé fiskální nerovnováhy ve 20. století
– domácí dluhové pasti
– fiskální decentralizace: příčinou je posílení významu nižších stupňů veřejné správy (nový fiskální federalismus v USA), decentralizace alokační fiskální funkce

Vybrané problémy veřejných financí v intencích evropské integrace
– po 2. SV vznikly tři nadstátní organizace
o Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO – 1951) – Pařížská smlouva
o Evropské hospodářské společenství (EHS – 1957) – Římské smlouvy
o Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM – 1957) – Římské smlouvy
o zakladatelské země: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko
– společenství fungovala nejprve jako celní unie, ale postupně se vytvářel společný trh na principech volného pohybu zboží, pracovních sil a kapitálu
– 1992 – Maastrichtská smlouva o EU: EHS  ES
– Evropská unie: evropská integrace pro měnovou, hospodářskou i politickou unii
– Evropská unie nenahrazuje Evropská společenství. Nyní existují paralelně oba celky s totožnou členskou základnou, avšak s různou působností.
– EU – princip subsidarity: rozhodnutí v rámci Unie jsou přijímána co nejblíže občanovi, a zároveň je respektována identita členských států Unie (každý veřejný úkol má být řešen na té úrovni, která ho může uspokojivě splnit, tj. na úrovni obce, regionu, spolkové země, členského státu a nakonec na úrovni EU)

Maastrichtská konvergenční kritéria
– fiskální
o rozpočtový deficit nesmí překročit 3% HDP
o celkový vnitřní dluh nesmí překročit 60% HDP
– měnová kritéria
o udržení cenové stability patrné z míry inflace tří členských států, jež v této oblasti dosáhly nejlepších výsledků
o udržení stability dlouhodobých úrokových sazeb
o aby po dobu dvou posledních let udržovala členská země stanovené rozpětí své měny v EMS bez devalvace

Hlavní zdroje příjmů EU
– celní výnosy z cel uvalovaných na zboží dovážené do EU z třetích zemí
– zemědělské vyrovnávací dávky (z dovozu zemědělské produkce)
– příspěvek jednotlivých zemí

Fáze rozpočtového procesu
– komise předkládá každoročně návrh rozpočtu Radě
– Rada může mít pozměňovací návrhy a poté musí postoupit návrh Parlamentu
– Evropský parlament projednává rozpočet a může ho akceptovat, nebo zamítnout

Agenda 2000
– střednědobý finanční rámec na roky 2000-2006
– rozpočet EU by neměl překročit 1,27% HDP

Strukturální fondy ke snížení rozdílů v rámci EU
– Evropský regionální rozvojový fond (ERDF)
– Evropský zemědělský a záruční fond (EAGGF)
– Evropský sociální fond (ESF)
– Kohezní fond (CF): pomoc čtyřem nejméně rozvinutým zemím EU