Vývoj českého bankovnictví

Období před Habsburky – prakticky absence jakýchkoliv bank

Po nástupu Habsburků – vznik filiálek velkých evropských bank ve Vídni, v Čechách jen jejich detašovaná
pracoviště

19. století – vznik menších bank na principu družstev a místních spořitelen, později propojované do
bankovních svazů

1918 – 1919 – převzetí soustavy obchodních bank Rakouska – Uherska Českou republikou – repatriace
(nucený odkup a převzetí) většiny kapitálu bank českými subjekty

Meziválečné období – stabilizace československé měny nebývalého stupně (Alois Rašín, Karel Engliš)

1926 – vznik Národní banky československé (centrální banky)

1938 – v ČSR přes 2000 vesměs specializovaných bank! (téměř všechny byly spořitelny)

Léta německé okupace – NBČ rozdělena, fin. instituce musely část kapitálu ukládat do státních cenných papírů,
postupně zcela pod německým vlivem

Poválečné období – obsazení německých bank tzv. národní správou
– přeměna akciové NBŠ na veřejný ústav
– Benešovými dekrety znárodněny akciové a v roce 1948 i soukromé banky

1950 – další bankovní reforma, vznik SBČS (centrální banka, poskytování provozních úvěrů
a veškerého platebního styku
– souběžné působení Investiční banky, Živnostenské banky, ČSOB, České státní spořitelny
a Slovenské státní spořitelny

2. pol. 80. let – přípravy bankovní reformy (oddělení centrálního bankovnictví od obchodního, zrušení
přímého řízení bank státem, možnost vzniku nových bank jako podnikatelských subjektů apod