Z hlediska řízení úvěrového rizika rozlišujeme:
a) riziko nesplnění závazku protistranou – je dáno odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané
transakce. Jedná se o:
– riziko klienta (klient nebude schopen či ochoten dostát svému závazku)
– riziko země (všechny či většina subjektů dané země nebude schopny splnit své mezinárodní
závazky)
– riziko transferu (stát nebude schopen či ochoten splnit své mezinárodní závazky z důvodu
nedostatku devizových prostředků)
– riziko koncentrace (riziko nedostatečné diverzifikace aktiv mezi různá odvětví, regionů…)
b) inherentní riziko produktu – je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku protistranou. Nezabývá
se pravděpodobností vzniku ztráty, ale její výší a původem vzniku. Jedná se o:
– přímé úvěrové riziko – riziko jistiny a úroků (banka nebude schopna získat v době splatnosti
jistinu a úroky)
– riziko neposkytnutého plnění z derivátového kontraktu
– riziko zajištění (banka není schopna obhájit své nároky vyplývající ze zajištění, změna hodnoty
zajištění v čase)
– riziko nevrácení poskytnutých záloh
– riziko vypořádání (u obchodů s cennými papíry)
