10) Přednáška: Rozpočtová a fiskální politika

Rozpočtová politika
– rozmanité procesy (vztahy a nástroje), které se odehrávají v rámci veřejné rozpočtové soustavy
– realizována státem na různých úrovních veřejné správy (centrální, regionální a místní)
– regulace vztahů mezi zúčastněnými subjekty v rámci toků veřejných prostředků
– koordinace vazeb mezi cíly, nástroji a předpokládanými výsledky činností státu, pokud jde o jeho finanční prostředky
– alokační a redistribuční fiskální funkce
– obraz hospodaření státu v rámci jednoho rozpočtového období (1 rok)

Cíl rozpočtové politiky vlády
– vytvořit dostatečné finanční prostředky, tj. veřejné příjmy, k profinancování veřejných výdajů

Zásady rozpočtové politiky
o reálnost
o úplnost
o dlouhodobá vyrovnanost
o publicita

Rozpočtový proces
– cyklický proces opakující se po jednom roce, který má kontinuitu na delší období
– 4 fáze
o návrhů, projednání, schválení, plnění a kontroly

Veřejný rozpočet
– právní předpis stanovující základní proporce a vazby v rámci veřejných financí na straně příjmů a výdajů
– fond veřejných prostředků
– tok finančních prostředků
– hlediska při vymezení podstaty veřejných rozpočtů
o úroveň veřejné nebo státní správy, o kterou jde při vybilancování příjmů a výdajů
o ekonomické hledisko
o účetní hledisko
o právní hledisko
o časové hledisko
– podle těchto hledisek jsou definovány rozpočty jako
o nástroj hospodářské politiky příslušné vlády (ekonomické hledisko)
o finanční bilance příjmů a výdajů (účetní hledisko)
o zákon (právní hledisko)
o finanční plán stanovující objem a strukturu příjmů a výdajů vlády (nebo jiného subjektu státní správy a samosprávy) včetně salda (časové hledisko)

Otázky v souvislosti s charakteristikou rozpočtového procesu
– kdo, kdy, na jaké období a podle jakých zásad sestavuje návrh rozpočtu
– kdo projednává a schvaluje návrh rozpočtu
– jakým otázkám je při jeho projednávání a schvalování věnována pozornost
– kdo odpovídá za realizaci rozpočtu a kdo zabezpečuje jeho pokladní plnění
– kdo projednává a schvaluje státní závěrečný účet

Technické problémy z hlediska průběhu rozpočtového procesu
– členění rozpočtu a uplatněná kritéria
o třídění výdajů a příjmů (národní a mezinárodní)
– způsob napojení příjmů a výdajů na bankovní a zúčtovací systém
– rozlišení mezi účetním a pokladním plněním rozpočtu
o pokladní: realizace plateb z rozpočtového výdajového účtu nebo na příjmový účet
Vyrovnanost rozpočtového procesu
– v průběhu rozpočtového období, kdy může docházet ke krátkodobé fiskální nerovnováze, kterou lze řešit např. vydáním krátkodobých státních cenných papírů či krátkodobým úvěrem
– nebo po ukončení tohoto období, kdy může vzniknout schodek anebo přebytek

Rychlé, bez starostí a levné založení s.r.o.

Úvod do problematiky fiskální politiky

Rozdíly mezi rozpočtovou a fiskální politikou
– v cílech a záměrech těchto politik
– v pojetí a přístupu k základním fiskálním nástrojům
– v subjektech, které jsou kompetentní k jejich realizaci

Rozdíly mezi rozpočtovou a fiskální politikou podle P. Dvořáka
rozpočtová politika fiskální politika
teoretická východiska klasické finance keynesiánské (funkční) finance
zaměření realizace alokačních a redistribučních záměrů makroekonomická stabilita a stimulace
kompetentní subjekty ministerstvo financí vláda
vztah k rozpočtu vyrovnanost je prioritou vyrovnanost nemusí být prioritou
vztah k veřejným výdajům jako suma G a TR pouze G
vztah k veřejným příjmům daně TA čisté daně (TA – TR)

Stabilizace v uzavřené ekonomice a možné přístupy
– multiplikační modely s fixními investicemi
o bez vlády a státního rozpočtu
o s vládou a se státním rozpočtem
– multiplikační modely s proměnnými investicemi
o bez vlivu vlády a fiskálních nástrojů
o s vlivem vlády a fiskálních nástrojů

Multiplikátory
Y = C + I
C = Ca + cY
Y = (Ca+I)/(1-c)
1/(1-c) multiplikátor

Y = C + I + G
C = Ca + cY
Y = (Ca+I+G)/(1-c)
dY = dG/(1-c)
1/(1-c) výdajový multiplikátor

Některé daně nejsou na výši důchodu závislé, zatímco jiné jsou závislé na daňové sazbě i na výši důchodu.

C = Ca + c(Y – TAa)
C = Ca + c(1-t)Y
Y = (Ca + I + G – cTAa)/(1-c)
dY = -cdTAa/(1-c)
-c/(1-c) daňový demultiplikátor

C = Ca + c(1-t)Y
Y = (a + I + G)/(1-c(1-t))

Daňový demultiplikátor nelze vypočítat, protože indukovaná daň není exogenní veličinou (je závislá na jiné proměnné) v rámci tohoto modelu, tj. na důchodu Y.
Modifikace výdajového multiplikátoru:
dY = dG/(1-c(1-t))

Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
dG = dTAa
dY = dG/(1-c)
dY = -cdTAa/(1-c)
dY = dG/(1-c) – cdTAa/(1-c)
dY = dG/(1-c) – cdG(1-c)
dY = (1-c)dG/(1-c) = 1

Důchod se zvýší o přírůstek vládních výdajů a multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná 1.
Uvážíme-li uvalení indukovaných daní, a ne tedy autonomního zdanění, dojde i k modifikaci podoby multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu a ke změně jeho hodnoty – bude nižší než 1:
dY = (1-c)dG/(1-c(1-t))

Váš partner pro prodej firem a s tím související služby.

Typy fiskálních multiplikátorů
– pro konstantní úrokovou míru
– pro variabilní úrokovou míru

Otázky pro diskusi
– zda fiskální nástroje jsou účinným nástrojem hospodářské politiky, a pokud ano, jaký je jejich vliv na závislé makroekonomické veličiny a na rozvoj národního hospodářství
– zda fiskální politika je rovnocenná (nebo není), měnové politice, pokud jde o její makroekonomické účinky
– jaké jsou vazby mezi fiskální a měnovou politikou

Měli bychom vysvětlit
– mechanismy fiskálních opatření
– způsob analýzy jejich dopadů a účinnosti
– odlišnosti různých typů fiskální politiky

Fiskální opatření
– diskreční opatření jsou opatření žádající zvláštní zásahy (intervence) vlády, mají jednorázový charakter a jejich největším problémem jsou časová zpoždění (změny v daňových sazbách, zavedení nových daní, změny ve struktuře či objemu veřejných výdajů)
– automatické (vestavěné) stabilizátory působí po svém schválení a zabudování do systému automaticky, dlouhodobě a hlavně proticyklicky (systém sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důchodové zdanění)
– expanzivní (směrem ke zvýšení AD) a restriktivní (směrem ke snížení AD)
– modely IS-LM a AS-AD
– IS-LM neuvažuje změnu agregátní cenové hladiny, rozhodující je poloha a pohyb křivky ID, sklon LM umožňuje vyvozovat závěry o účinnosti fiskálních opatření
– AS – AD uvažuje změnu agregátní cenové hladin

Význam sklonu křivky LM pro účinnost fiskální politiky

Význam sklonu AS křivky pro účinnost fiskální politiky

– pro posun z AD1 do AD2 je dY > dP, pro stejný posun z AD3 do AD4 je dY < c =“ f(Y“ d =“ G“ c =“ f(Y“ style=“font-size:130%;“>
– v podmínkách fixního objemu veřejných výdajů nemá snížení daní, kryté veřejným dluhem, vliv na soukromou spotřebu, protože je vyrovnáno zvýšením soukromých úspor
– nemění-li se spotřeba domácností nebo vlády, nedochází k růstu agregátní poptávky
– pod vlivem racionálních očekávání se zvýšení disponibilního důchodu soukromého sektoru v důsledku snížení daní promítne do růstu soukromých úspor, nikoliv do spotřeby
– vzhledem k tomu, že nárůst soukromých úspor kompenzuje pokles úspor veřejných, nedochází k nárůstu úrokové míry
– protože se nemění úroková míra, nedochází v uzavřené ekonomice k poklesu domácí investiční aktivity (tj. efektu vytlačování) ani k přílivu zahraničního kapitálu, a v otevřené ekonomice nedochází ke vzniku deficitu běžného účtu platební bilance