3) Přednáška: Veřejná volba a její konsekvence pro oblast veřejných financí

Rozhodování v oblasti veřejných financí a veřejného sektoru a možnosti uplatnění veřejné volby

Veřejný a individuální zájem
– střet při rozhodování v oblasti veřejných financí a veřejného sektoru
– veřejný zájem podle Jacksona a Browna
o racionalisté: veřejný zájem je daná veličina, která je zhmotněna v obecné vůli lidí
o idealisté: veřejný zájem jako součást přírodního zákona a tudíž daná veličina
o zástupci teorie konfliktu: veřejný zájem vzniká v procesu nepřetržitého konfliktu, úlohou politiky je vést ke konsensu a minimalizovat nestabilitu

– individuální zájem
o preference jednotlivců, jejichž cíl je maximalizovat vlastní užitek

Veřejná volba

– alternativa demokratických politických procesů ke složitým procedurám přímého vyjednávání mezi jednotlivými subjekty, které se snaží o dosažení jednomyslné shody
– v rámci těchto politických procesů občané hlasují a na základě dosažení většiny hlasů je pak rozhodováno o všech složitých procesech a problémech, o kterých nelze rozhodovat tržní cestou

Uplatnění veřejné volby v rámci veřejných financí a veřejného sektoru

– opatření v rámci veřejných financí mají dopady na všechny zúčastněné (nebo potenciální) subjekty
o občany (daného státu, města, obce)
o daňové poplatníky
o ekonomické subjekty typu firem (v soukromém, státním nebo jiném vlastnictví) chovající se tržně nebo jako neziskové subjekty
o byrokracie
o zájmové skupiny
– každý z těchto má své vlastní cíle a preference, o jejichž realizaci usiluje i v rámci veřejných financí

Teorie veřejné volby

– významná ve všech oblastech, kde je ekonomický mechanismus nahrazen z jakýchkoliv důvodů politickým systémem rozhodování (přímou nebo zprostředkovanou volbou)

– mnoho názorů na různé problémy jen jedno kolektivní rozhodnutí
o kolektivní rozhodnutí jsou donucovací, i když jsou činěna demokratickou cestou
o veřejná volba – jen jeden závěr v každé konkrétní otázce nedělitelnost kolektivních rozhodnutí

– ekonomický trh – jen dva subjekty x politický trh: voliči, politici, byrokracie, zájmové skupiny…

– obtížné rozhodování o efektivnosti rozhodnutí veřejné volby

Subjekty veřejné volby a vazby mezi nimi

Možnosti teorie veřejné volby a veřejné volby v rámci veřejných financí a veřejného sektoru
– jak donutit voliče a spotřebitele veřejných statků nebo příjemce transferů projevit preference
– jak integrovat individuální preference od jednoho kolektivního rozhodnutí
– možnost zkoumání projevů názorů na fiskální otázky (objem rozpočtu, výše daní, rozsah veřejných výdajů, míra veřejného dluhu…), na veřejný sektor a jeho činnost a na efektivnost činností vlády (obcí a měst)

Logika kolektivní akce

– Při kolektivních akcích, jakými je budování silnic, podpora vědy a ochrana zdraví, regulace nabídky peněz atd., se může důchod každého jednotlivce zvyšovat tím, jak se společnost pohybuje z bodu E směrem k hranici všech možných uspokojení. Teorie veřejné volby popisuje společnost při jejím rozhodování o tom, jaké kolektivní akce by měla podniknout.

Základní postupy veřejné volby

– většinové pravidlo
– jednohlasná shoda (jednomyslná shoda)
– pluralitní hlasování
– hlasování podle počtu získaných bodů

Charakter rozhodnutí, o kterých se hlasuje

– paretoefektivní: směřující k dosažení lepšího stavu alokace
– přerozdělovací
– škodlivá

Rozdíly mezi hlasováním podle jednohlasné shody a podle většinového pravidla

Nebezpečí jednohlasné shody

– časové průtahy
– tzv. „vydírání jedincem“, který vetováním určitého řešení se může chovat strategicky a těžit ze svého nesouhlasu

Nebezpečí většinového pravidla

– schválení i neefektivních a dokonce nespravedlivých návrhů
– tzv. „tyranie většiny“, kdy většina získává výhody na úkor menšiny

Kvalifikovaná většina

– významné případy rozhodování
– nutný souhlas více než jen poloviny (např. 2/3)

Dvě formy vyjádření postojů hlasujících

– přímé hlasování: hlasují přímo voliči, občané
– nepřímé hlasování: hlasují zvolení zástupci voličů, reprezentanti

Příklad – rozhodování o výstavbě autobusové zastávky
Obyvatel
Ukazatel 1 2 3 4 5
Výnos ze stavby zastávky 6 6 6 0 0
Náklady na výstavbu 5 5 5 5 5
Čistý výnos ze stavby 1 1 1 – 5 – 5
Hlasuje ano ano ano ne ne
– jednohlasnou shodou nebude výstavba schválena, většinovým pravidlem ano, i když je neefektivní

Vybrané problémy veřejné volby

Hlasovací paradox (volební paradox)
– autor: J.A. de Condorcet – Condorcetův paradox
– pokud se volba vztahuje na tři nebo více návrhů, dochází k netranzitivnosti pokud nemůže žádný návrh získat jednoznačně většinu, dochází k hlasovacímu paradoxu
– Tranzitivita spočívá v tom, že je-li jedna veličina (X) preferována před veličinou (Y) a je-li (Y) preferována před (Z), pak je tedy (X) preferována i před (Z). Lze to ukázat na konkrétních případech.

Konkrétní případy hlasovacího paradoxu
– X, Y a Z, o kterých budou rozhodovat tři voliči (nebo tři skupiny voličů): A, B, C. Jde o projekty navzájem konkurenční, a voliči si musí vybrat v rámci většinového hlasování jeden z nich:
o volič A preferuje X před Y a Y před Z, tedy X před Z, což lze zapsat takto X Y Z X; je to tedy tranzitivní preference
o volič B preferuje Z před X a X před Y, tedy Z před Y, což lze zapsat takto Z X Y Z; jde o tranzitivní preferenci
o volič C preferuje Y před Z a Z před X, tedy Y před X, což lze zapsat takto Y Z X Y; je to tranzitivní preference

X Y Z X
A
B
C
S
Netranzitivnost volby na základě tranzitivních preferencí

Nebezpečí výskytu hlasovacího paradoxu
– při principu většinového pravidla a při hlasování o více než dvou subjektech
o cyklické volby: žádný projekt by nikdy nezískal jednoznačně většinu hlasů
o manipulace s pořadím hlasování o jednotlivých projektech: výsledek by neměl záviset na pořadí, ve kterém budeme o různých variantách hlasovat

Cykličnost volby

Pořadí jednání Vítěz
1. kolo
1.1. X proti Y, vybráno X
1.2. X proti Z, vybráno Z
Z

2. kolo
2.1. X proti Z, vybráno Z
2.2. Z proti Y, vybráno Y
Y

3. kolo
3.1. Y proti Z, vybráno Y
3.2. Y proti X, vybráno X
X

Charakteristika preferencí a hlasovací paradox

Preferenční křivky s jedním a dvěma vrcholy

– U – užitek, G – množství veřejných statků

Arrowův teorém nemožnosti

– neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na pořadí jednání, zaručuje efektivnost a respektuje individuální preference

Pluralitní hlasování
– voliči seřadí návrhy, o nichž se bude hlasovat, podle svých preferencí vítězí varianty na prvním místě

Hlasování podle počtu bodů
– vyhrává varianta s největším počtem bodů

Odlišné dopady různých metod hlasování
volič X volič Y volič Z

Varianty pořadí body pořadí body pořadí body
A 1 5 3 1 3 1
B 2 3 2 3 1 5
C 3 2 1 6 2 4

Log-rolling
– obchodování s hlasy při nekonkurenčních návrzích na základě dobrovolnosti

Volič-medián a jeho úloha v rámci veřejné volby
– rozhodující volič

Znázornění pozice a úlohy voliče-mediána při rozhodování o veřejných statcích

Downsův model politického cyklu

– politik se chová jako monopolista

Niskaneův model

– jednání byrokrata a zástupce voličů o veřejném statku
– informační asymetrie: byrokracie má lepší informace o veřejném statku a voleného reprezentanta přesvědčí
– byrokrat jako monopolista

– CC – celkové náklady k produkci veřejného statku, VV – celkové přínosy tak, jak je vnímá a hodnotí zástupce voličů

Vězňovo dilema

– nejlepší řešení je v buňce I
– strategie nespolupráce je strategie minimalizující maximální ztrátu, který se může objevit