4) Přednáška: Veřejné výdaje, veřejné projekty a veřejné výdajové programy

Vymezení pojmů, druhy veřejných statků, klasifikace

Hypotéza o dvojím analytickém přístupu
– čistě finanční, zabývající se pouze (a zejména) vztahy mezi veřejnými výdaji a veřejnými příjmy
– reálně finanční, zabývající se tím, jak veřejné výdaje a veřejné příjmy působí na reálné ekonomické subjekty a ovlivňují jejich rozhodování

Veřejné výdaje, veřejné výdajové projekty a programy
– ve sféře veřejných financí a veřejného sektoru označují odlišné skutečnosti

Otázky na veřejné výdaje, veřejné výdajové projekty a programy
– jaká je jejich podstata a v čem spočívají rozdíly mezi nimi
– jaký je jejich účel, tj. na co by měly být zaměřené
– jaký by měl být jejich objem a struktura
– z jakých zdrojů je možné tyto výdaje, programy a projekty financovat
– jaká je efektivnost těchto výdajů, projektů a programů

Veřejné výdaje
– tok finančních prostředků, které jsou v rámci veřejné rozpočtové soustavy alokovány na realizaci různých fiskálních funkcí státu (resp. vlády, města nebo obce), a to na principu nenávratnosti (částečné nebo plné) a neekvivalence
– zdrojem krytí veřejných výdajů jsou v rámci veřejných rozpočtů veřejné příjmy, anebo může docházet i k jejich dluhovému financování

Účely veřejných výdajů
– činnost vlády (státní či místní správy)
– obrana, bezpečnost, soudnictví apod.
– sociální, vzdělávací, kulturní ekologické apod. účely
– výdaje na ekonomiku a regulační činnost státu

Státní aktivity se rozšířily a přešly od financování institucí k financování veřejných výdajových projektů a programů.

Srovnání veřejných výdajů a veřejných výdajových programů a projektů
– veřejné výdajové programy a projekty mají přesněji vymezený účel, jde o realizaci konkrétních cílů
o vznik investičních celků
o korekce nespravedlnosti proti určitým skupinám
o stimulace ekonomických subjektů k rozšíření určitých aktivit
– veřejný výdajový program je soubornější a komplexnější pojem než veřejný projekt a označuje různé činnosti, veřejné projekty a vazby mezi různými subjekty nejen veřejného, ale i soukromého sektoru
– programy a projekty mají často dlouhodobý charakter
– veřejné výdaje tvoří finanční prostředky v určitém objemu a struktuře, s určitými zásadami přidělování, čerpání a kontroly plnění
– veřejné výdajové projekty a programy označují ekonomické procesy, činnosti, produkce nebo účelové transfery prostředků různým subjektům podle určitých zásad

Vazby mezi veřejnými výdaji, veřejnými výdajovými projekty a výdajovými programy

Veřejné výdaje
– vládní výdaje G (Samuelson: ujídající a neujídající výdaje GC + Gi)
– transfery TR

Základní členění veřejných výdajů v rámci veřejné rozpočtové soustavy
Veřejná rozpočtová soustava Různé veřejné rozpočty (státní, místní, rozpočty fondů, organizací apod.)
veřejné příjmy

daně
ostatní
veřejné výdaje G Gc
Gi
Tr
– transfery – záporné daně

Klasifikace veřejných výdajů
– domácí klasifikace – rozpočtová skladba
o stanovuje závazné a povinné třídění veřejných výdajů a příjmů
– zahraniční klasifikace – klasifikace MMF
o funkční klasifikace: funkční princip a členění výdajů podle jejich účelu a odvětví, do nichž směřují
o ekonomická klasifikace: ekonomický princip a členění výdajů, jakožto druhu vládních transakcí, podle jejich ekonomické charakteristiky

Třídění veřejných výdajových projektů a programů
– dělitelné projekty
o lze zvýšit nebo snížit výdaje o malé částky
o celkové výdaje lze rozdělit mezi dva projekty
– nedělitelné projekty
o paušální částky, nejsou rozšiřitelné
– krátkodobé: do jednoho rozpočtového období
– střednědobé: střednědobé výhledy rozpočtování
– dlouhodobé

Makro- a mikroekonomické aspekty a dopady veřejných výdajů

Makroekonomické aspekty veřejných výdajů
– veřejné příjmy jsou nezbytnou součástí koloběhu příjmů a výdajů v ekonomice
– veřejné výdaje na nákup statků a služeb (G) tvoří jeden z prvků ovlivňující agregátní poptávku
– veřejné výdaje, projekty a programy mohou působit jako multiplikační faktor v rámci aktivní fiskální politiky
– veřejné výdaje, a zejména financování určitých činností, institucí, projektů či programů, mohou být příčinou vzniku krátkodobé a dlouhodobé fiskální nerovnováhy
– růst těchto výdajů a růst veřejného sektoru jako oblasti činností státu ovlivňuje celkovou zaměstnanost a produkci v ekonomice

Prostřednictvím těchto výdajů (spolu s daněmi) ovlivňují vlády
– rozsah veřejného sektoru
– proporce mezi veřejným a soukromým sektorem
– chování všech ekonomických subjektů

Zastoupení veřejných výdajů v rámci agregátní poptávky
– Y = C + I + G + NX

Krátkodobá fiskální nerovnováha
– nerovnováha mezi příjmy a výdaji
– přebytek x schodek

Nebezpečí schodkového nebo deficitního financování veřejných výdajů, projektů a programů
– přerušení zpětné vazby (i když je zprostředkovaná) mezi zvyšováním výdajů na straně jedné a růstem daňového zatížení na straně druhé, což může vést ke změkčení rozpočtového omezení vlády
– akcelerace růstu objemu veřejných výdajů
– transformace krátkodobé nerovnováhy do trvalé a dlouhodobé fiskální nerovnováhy a růstu veřejného zadlužení

Modely a teorie k analýze makroekonomických souvislostí
– rozvojové modely R.A. Musgrava a W.W. Rostowa
o analýza dynamiky veřejných sektorů a zobecnění trendů ve vyspělých ekonomikách jsou veřejné investice jen doplňujícím prvkem
– Wagnerův zákon
o s růstem důchodu na hlavu roste v ekonomice velikost veřejného sektoru
– přístup T. Peacoca a J. Wisemana
o posunový efekt: státní výdaj omezen daňovým zatížením, jaké je společnost ochotna snést – snesitelný fiskální náklad

Posunový efekt veřejných výdajů

Mikroekonomické aspekty veřejných výdajů, programů a projektů
– substituční efekt
o změna spotřebitelského chování za jinak nezměněných podmínek v důsledku poskytnutí veřejných výdajů
o neefektivnost: lze najít efektivnější způsob, který zlepší situaci jednotlivce na stejnou úroveň, ale s nižšími náklady
– důchodový efekt
o chování jedince se nemění, i když se rozpočtové omezení posune vpravo, preference spotřebitele se nezmění

Důchodový s substituční efekt veřejného výdaje (dotace)

– AA´ – rozpočtové omezení před dotací
– BB´ – rozpočtové omezení po dotaci
– I a I´ – indiferenční křivky
– X, Y – dva statky

Dopad výdajového programu v krátkodobém a dlouhodobém časovém horizontu

Faktory ovlivňující objem, strukturu a dynamiku veřejných výdajů
– přímý vliv faktorů ovlivňujících rozsah, míru a povahu (zaměření) státních aktivit
– faktory související s objektivními příčinami růstu nebo poklesu veřejných výdajů
o geografické, urbanistické, technicko-technologické, politické faktory
o přírodní, ekonomická a společenská kataklyzmata
– indukované faktory (zapříčiněné něčím jiným, než byl vliv uvedených faktorů)
o vlivy politických procesů v rámci veřejné volby
o předpoklady o existenci vlastních a specifických preferencí byrokracie, volených zástupců
o „autoreprodukční“ trendy veřejného sektoru
Ukazatele a proporce analýzy dynamiky veřejných výdajů
– ukazatel elasticity veřejných výdajů ve vztahu k HDP

vvt a vvt+1 – veřejné výdaje v období t a t+1
HDPt a HDPt+1 – produkty v období t a t+1
– marginální sklon výdajů k HDP

b – marginální sklon veřejného sektoru
– ukazatele důležitých proporcí uvnitř celkových veřejných výdajů
o proporce mezi vládními výdaji na nákup statků a služeb a transfery
o proporce mezi civilními a obrannými výdaji
o proporce mezi různými výdaji v rámci civilních výdajů

Ze základních principů veřejných financí (neekvivalence, nenávratnost a nedobrovolnost) vyplývá
– absence přímé vazby mezi výdaji a spotřebiteli veřejných statků a služeb (neboli příjemci transferů)
– růst výdajů pod vlivem citlivosti veřejného sektoru na technicko-technologický vývoj a nižší substituovatelnost živé práce technikou
– růst veřejných výdajů pod vlivem sociálních transferů

Trendy ve vývoji objemu a struktury veřejných výdajů
– podíl vládních výdajů na HDP za posledních 100 let vzrostl z cca 10 až na cca 50%
– vzrostl podíl transferů