6) Přednáška: Veřejné příjmy

Veřejné příjmy a daně (základní pojmy), daňová pravomoc a daňové určení

Veřejné příjmy
– neúvěrové: daně a poplatky
– úvěrové: půjčky

Daň
– povinná, nenávratná, neekvivalentní a neúčelová platby do veřejného rozpočtu, obvykle pravidelná

Poplatek
– dobrovolný, ekvivalentní a účelový

Podíl daňových a nedaňových příjmů na veřejných příjmech v roce 1994

Klasifikace veřejných příjmů
– podle návratnosti
o nenávratné (neúvěrové)
o návratné (úvěrové)
– krátkodobé
– dlouhodobé
– podle povahy příjmů
o běžné
o kapitálové: z prodeje veřejného majetku snížení aktiv vlády
– podle cíle příjmu
o fiskální: příjem rozpočtu vlády
o parafiskální: příjem veřejného fondu mimo veřejný rozpočet
– podle rozpočtového určení
o příjmy nadnárodních rozpočtů (např. EU)
o příjmy centrálního rozpočtu
o příjmy státních rozpočtů
o příjmy municipálních rozpočtů
– daně podle pravomoci jejich ukládání
o ukládání na nadnárodní úrovni (např. cla EU)
o ukládání na centrální úrovni
o ukládání na státní úrovni
o ukládání na místní úrovni

Daňové určení v roce 1995

Další klasifikace daní
– podle předmětu
o důchodové
o majetkové (kapitálové)
o ze spotřeby
o výnosové
o z pracovní síly nebo mezd vyplácených zaměstnancům
o paušální nebo z hlavy
– podle předpokládaného přesunu
o přímé (důchodové, majetkové)
o nepřímé (spotřební, obratové)
– ekonomické rozdělení
o valorické
– procento ze základu v peněžních jednotkách
– reaguje na inflaci
o specifické (jednotkové)
– základ ve fyzických jednotkách (např. Kč/kus)

Veřejné poplatky

Způsoby vybírání poplatků
– jako cena za produkci veřejných podniků (uživatelské poplatky)
o veřejná cena vybíraná veřejnou organizací za státní produkci
– jako správní, licenční a notářské poplatky, pokuty
– jako cena za prodej nebo pronájem veřejného majetku

Odvětví, kde fungují veřejné podniky
– utility: dodávka elektřiny, plynu a vody, kanalizace a sběr odpadu, telefon, poštovní služby, veřejné sdělovací prostředky, doprava; utility jsou přirozené monopoly, protože vstup do odvětví je nákladný a mezní náklady na uživatele minimální
– produkce základních statků (v nerozvinutých zemích i bydlení)
– finance
– zemědělství, lesnictví, rybolov
– vzdělávání a zdravotnictví