8) CÍLE A NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY

– prostřednictvím měnové politiky zajistit stabilitu měny
– odtržení peněz od zlata = demonetizace zlata = vstupuje do popředí činnosti centrálních bank

stabilita vnitřní = stabilita vnitřní cenové hladiny
stabilita inflace na minimální úrovni

vnější = stabilita devizového kurzu

+ i z hlediska legislativy
– dle Evropské unie je nutnou usměrnit = měnovou politiku a centrální banku
– hlavním cílem je cenová stabilita – nutno zmínit v ústavě = zúžení hlavního cíle centrální banky

– historické cíle = režimy měnové politiky

Měnové režimy – co se cíluje (sleduje), aby byla dosažena stabilizace:
1) cílování devizového kurzu
2) cílování peněžní zásoby
3) implicitní cílování = není přesně určeno
4) implicitní inflace

Hierarchie cílů – je různá
• ;měnová stabilita = hlavní cíl
• další růst peněžní zásoby
• operativní př. měnová báze = součet oběživa a volných zdrojů v clearingu
• operativní př. úroková báze

1) Cílování devizového kurzu
– zakotvená pevná veličina
– používá se u slabších zemí
– cílování na př. vazbu – dolar…..cizí měna = částečné vzdání se vlastní měnové politiky
– není znakem ekonomické zaostalosti
– tento režim byl u nás za Rakouska Uherska = cílování k kurzu
– dnes toto existuje u bývalých socialistických východoevropských zemích = většinou nemají volně směnitelnou měnu
– nerovnováha projevena do inflace
– cílování na stabilní zemi

2) Cílování peněžní zásoby
– oblíbená měnová politika
– většina zemí – hlavní reprezentant je německá Bundesbank
– kvantitativní funkce směny = stabilní měna
– toto bylo použito i v USA
– udržení rychlosti přírůstku peněz působí na měnovou stabilitu
– zvýšení množství peněz vede ke zvýšení inflace a následně k nestabilitě

3) Implicitní cílování
– není pevně stanoven cíl
– žádné přesné cíle
– příkladem je USA = federální rezervní systém = FED

4) Implicitní inflace
– strategický cíl = minimalizace inflace př.
– cíl = ukazatel maximálního růstu
– Kanada, Austrálie, Švédsko, Nový Zéland
– inflace – ukazatel hlavní = spotřebitelská cena – meziroční inflace spotřebitelských cen
– lze ovlivňovat jen některé ceny – ne všechny najednou
– málo přehledné pro veřejnost
– ukazatel čisté inflace = bez ukazatele matoucích komodit (to co centrální banka nemůže ovlivnit)
– někde do ukazatelů neřadí zboží ovlivňované mimo stát – př. potraviny
– vývoj cen = multiplikátor hrubého domácího produktu – celkově lepší ukazatel

MIX 1 – 4
– měnová politika stávající centrální evropské banky
– většina centrálních bank používala 3 způsoby a Bundesbanka 2 metody
– dva trendy:
dnes cíluje inflaci a peněžní zásoby v určitém rozpětí dle důležitosti

V České republice (od 90. let):
– měnová stabilita – jako priorita cenová stabilita byla neproveditelná
– existoval jiný daňový systém
– zavádění DPH
– jiná cenová politika = podniky platí více než lidi
– maloodběratel má ceny nižší
* nutná změna:
– přepočítaný objem spotřeby = zahraničí – maloodběratel dražší než velkoodběratel
– dnes se zavádí – zpracování deformace ze socialismu
– devizový kurz se stal v 90. letech „cenovou kotvou“
– fixní kurz k měnám – dříve k 5-ti měnám, dnes pouze k německé marce a dolaru
– kurzový podíl – 65% marka, 35% dolar = dle obratu realizovaného ve vzájemném obchodě
– každý den v 11:00 je zjištěn kurz ve Frakfurtu – propočítáváno – centrální banka měla pravomoc odchýlení o +/- 0,5% = devizová parita – odchylka – sbírání stavu pohledávek dle převýšení poptávky a nabídky + odchylka
– stav narušen: říjen 1995 – volná směnitelnost Kč
cenová deregulace a změny – nižší inflace ve světě než u nás = znehodnocování měny – byly vyšší úrokové měny = přitahovalo to cizince = zvyšuje-li se kurz měny nastává posílení této měny

útok na českou korunu ze zahraničí – spekulace – květen 1997 = následovala intervence centrální banky, neúspěšné intervence, proto následovalo:
– zrušení devizového fixingu = cenová devizová kotva
– zaveden devizový floating (27.května 1997)

– centrální banka nepropočítává vyhlášení kurz = obraz cen na trhu, banka monitoruje obchodování velkých obchodníků – bank a dle toho vyhlašuje pro další den kurz
– od příštího roku budou existovat dva kurzy
• pro účetnictví (vyhlašovaný kurz)
• pro obchodování se svými klienty

– v letech 1991 – 1997 uplatňovala centrální banka metody 1) a 2) zároveň = MIX = politika divizového fixingu a peněžní zásoba
– v roce 1997 zavedla devizový floating = realizace metody 2)
– prosinec 1997 připojila metodu 4) – dříve cílování čisté inflace – dnes cílování celkové inflace
– v roce 2005 by se inflace měla pohybovat v rozsahu 2-4%, EU banka 0-2%
– cenové deregulace jsou z větší části provedeny
– vstupem do EU dojde ke skoku cen ??? – rozpory v názorech: rozdíl cen u obchodovatelných a neobchodovatelných zboží a služeb => v obchodní sumě už teď je na úrovni EU, máme nižší úroveň mezd než v EU => mzdový náklad je tedy nižší => pokud stoupnou ceny pak stoupne i produktivita práce, v jednotkových cenách by to nemělo mít dopad, v neobchodvatelných cenách existují rozdíly mezi ČR a EU už dlouho dobu => očekává se že neobchodovatelné ceny zůstanou na nižší úrovni i po vstupu do EU, neznámá též je úroveň cen za potraviny = vše se bude odvíjet od zemědělských dotací v EU

U námi založené ready-made společnosti máte již splacen kapitál.

NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY

přímé (administrativní) = zadávají se př. stanovování litmitně
př. minimální limit sazeb úroků z vkladů atd.
= ponechávají se pro oblasti krizového řízení
= působení na množství peněz v ekonomice

1) diskontní politika (úroková)
2) politika povinných minimálních rezerv
3) operace na volném trhu
4) pravidla obezřetného podnikání
5) ostatní
+ důležitá je komunikace účastníků trhu, hlavně osobní kontakt

1. Diskontní politika
– správněji úroková
– pomocí úrokové sazby ovlivňuje centrální banka peněžní tok = zde funguje svými nástroji – rámuje trh
– existují tři základní sazby:

nejnižší hranice repo-sazba nejvyšší hranice
diskontní sazba lombardní sazba

Diskontní sazba
– vyhlašuje
– sazba za kterou prováděla reeskont směnek, zkrachovalo v roce 1997 – dnes se používají repo-obchody
– byla vyhlašovaná, ale neměla za sebou reálnou změnu – signalizační funkci
– dnes za ní centrální banka provádí obchody s depozitní fasilitou = minimální hodnota – 15 minut před účetní závěrku lze investovat přebytek = uložení minimálně 300 mil. Kč

Lombardní sazba
– nejvyšší sazba
– za ní je poskytován lombardní úvěr – za něj jsou brány cenné papíry jako zástava
– maximální zajišťovací funkce
– dnes úvěr na jemné dolaďování
– krátkodobý úvěr
– zajišťovací úvěr
– do zástavy cenné papíry a jiné movité věci

14-ti denní repo-sazba
– operace charakteru úvěrového, ale i vkladového – s vkladem je spojen pohyb cenných papírů
– americký tendr = vyhlášeny sazby a střed
– dnes mají stahovací charakter
• v únoru 2001 jako základní sazba byla stanovena repo-sazba
• přijata zásada o této sazbě a při jejím pohybu se symetricky posunou i zbylé dvě sazby o +/- 1%

3,75 4,75 5,75

• centrální banka vyhlašuje:
– fixing úrokové sazby
– PRIBOR, PRIBIT – pražská mezibankovní sazba
– referenční sazby

– monitoruje na trhu sazby, hlavně market makers v 11 hodin a na další den je vyhlašuje jako referenční sazby na 1 den, týden, 14 dnů, měsíc, 6 měsíců, atd. při domluvě dlouhodobých vkladů př. 6-ti měsíční FRIBOS + 0,8 atd.

– dohoda o sazbě + přirážce
sazby kopírují trh – fixní kdy se vytváří stabilní prostředí pro obě strany
– zajištění proti úrokovým rizikům
– možnost srovnávání úrokových hladin => úrokový diferenciál = rozdíl úrokových hladin

– EURIBOR – nově vytvořená sazba

• otázka srovnatelnosti, porovnatelnosti pro stanovování tržních sazeb

2. Politika povinných minimálních rezerv
– povinné úložky obchodních bank u centrální banky
– povinné rezervy nebyly úročeny = nebylo to výnosné => generovaná ztráta => od 12.7.2001 úročení 12% repo sazbou

centrální banka obchodní banka
vklady

část uložit u centrální banka => pohledávka pro obchodní banku => závazek pro centrální banku

• omezení obchodních bank v úvěrové expanzi – likvidní rezerva

– regulace 14-ti denní = přepočítávání stavu závazků – 2% z objemu primárních vkladů musí obchodní banka uložit (dříve až 13%)

– peníze do ekonomiky proudí dvěma kanály – zde je brzděn úvěrový kanál = 1. měnový dopad
2. úvěrový dopad
kompenzace bankovnictví zvýšením úrokových sazeb z úvěrů svým klientům (přes cenu peněz), protože když roste cena peněz, tak klesá poptávka, a naopak, čím jsou peníze levnější, tím roste poptávka po úvěrech (stimulace vkladové činnosti)

POZN.:
Bilance centrální banky
– největší pasivum = oběživo
– pasiva a aktiva činí 646 mld. Kč
– pasiva: 209 mld. oběživo, největší položku tvoří závazky vůči bankám – repo-operace 344 mld. Kč
– aktiva = zlato 1 mld. Kč, pohledávky vůči zahraničí 541 mld. Kč, pohledávky vůči klientům 49 mld.

3. Operace na volném trhu
– zcela tržní nástroj
– centrální banka na stejné úrovni na krátkodobém trhu jako jiný obchodník
– buď cenné papíry prodáváme = peníze z ekonomiky jdou do centrální banky = projevem restrikce
– nákupem cenných papírů jdou peníze do ekonomiky = dodání likvidity
– lze sem zařadit i repooperace
repo-sazba = cena peněz
spíše stahování, ale může mít i opačný charakter
stahuje se až 300 mld. Kč
u minimálních rezerv centrální banka stahuje okolo 26 mld. – u tohoto způsobu mnohem více
tento způsob je velmi nákladný, až několik miliard Kč

4. Pravidla obezřetného podnikání
– spojena spíše s bankovním dohledem
– existují proto tři základní pravidla:

a) pravidla likvidity – banka musí být schopna dostát svých závazků

b) kapitálová přiměřenost – banky pracují s cizími zdroj => stanoví minimální vybavení vlastními zdroji (minimálně 8% vlastních zdrojů z aktiv – přepočtených rizikově vázaných procent)

c) úvěrová angažovanost – opatření proti zneužití akcionářů, aby nepodporovali kapitálově propojené skupiny, kapitálová síla banky je tak rozmělněna = více malých klientů, proti krachu => lepší než jeden velký klient je násobek malých pro rozmělnění rizika operací – kursové rezervy

Průběh likvidace společnosti je určen zákonem, což nelze měnit.